MONČA & VÍŤA
Kozí svatba. Každou svatbu mám s něčím spojenou, většinou s tím, co se mi vybaví jako první, když si na ni vzpomenu. Ať to zní sebevtipnějc, tak prostě první, na co si vzpomenu při svatbě Monči a Víti…byly kozy. Kozy. Byly všude! Teda jen při portrétním focení.
Chtěly Monče sníst kytku, chodily za ní, kam jsme se mihli, tam šly za náma a hlídaly mi batoh s výbavou! Kámošky ♥ Koníka, krásnýho koníka jsme měli na focení. Ono zvířata na svatbách to je něco pro mě. Pak si pamatuju traktory, lidičky víte jak jsme jeli z obřadu? V koloně tří traktorů-jestli slovo traktor není pro takovýhle skvosty až urážející název- na valníku- Víťo, je to valník? Říká se tomu tak? No prostě dovedete si to určitě představit. Ale pozor, čekal tam na ně hotovej obývák, křesílka, stoleček. Jela jsem s nima! Zážitek z toho mám na celej život! Plechovky za náma pěkně chrastily, auta zastavovaly, mávalo se z oken a fotilo se.
Tak nebyla jsem jediná, kdo z toho měl svátek. Jako bylo toho víc, třeba krásnej obřad v kostele, podzim za okny, a sladkej bar. Těch druhů sladkostí bylo tolik a bylo to o to zajímavější, když člověk věděl, že se na něm podílela sama nevěsta. Krásný, zase to bylo krásný. Děkuju, že jsem díky vám zažila tolik věcí a především díky, že jste si mě vybrali. PS: I odsud jsem si odvezla suvenýr, tedy trochu netradiční, ale o to cennější- propálenej batoh od dýmovnic, ale tak elegantně, že to není vidět, vím o tom jen já, když ho otevřu. Vždy mi vás to připomene ♥.